Nakonec mě vyzvedla máma. Hned jak jsem nastoupila do auta se začala vyptávat jestli to vydržím domů a nebo jestli mě má odvézt hned k doktorovi.
,,Ne mami! Vydržím to domů!"
,,Seš si jistá?" Strachovala se máma ,,Radši..."
Nenechala jsem mámu dokončit větu. ,,Ne! odvez mě domů!"
Zůstala na mě dlouho civět. ,,Tak jak chceš,pravda že vypadáš jako kdyby ti vůbec nic nebylo..." a začala se na mě podezřele dívat ,,... ale jestli ti bude tak strašně blbě, není to moje vina."
A zakončila náš pohovor.
I když jsem to jen dělala, začlo se mi vážně dělat blbě.
,,Mami..? víš ono je za dva týdny koncert One Direction. Mohla by jsem tam jít?? prosím, prosím, pěkně prosím."
,,Uvidíme..." a začala si kousat dolní ret. To vždy znamenalo že mě nechce zklamat. Že by mě na ten koncert ráda pustila ale měl to nějaký háček. Jaký ?!?!?!
Nejspíš to bude souviset s penězma. Nejsme nějaký boháči. Ale ani chuděry. Tak napůl. Táta nám umřel když mi bylo čtyři. Od té doby jsme jen máma a já. Snažím se jí moc nerozčilovat. Nechci přijít o jediný rodič které teď mám.
,,Okej"
***
Právě jsme přijeli domů, hned jsem pelášila do koupelny a zamkla se tam. Napustila jsem si umyvadlo a strčila tam celou hlavu. Pak jsem se koukla do zrcadla. Neuhádnete koho jsem uviděla vedle sebe... Nialla!! Otočila jsem se s úsměvem. Ale ne, byly to jenom halucinace které mívám od té doby. Když jsem uviděla Nialla v televizi.
Najednou někdo zaťukal. Máma... kdo jiný ?!
,,Miláčku? jsi v pohodě?"
,,Jo mami!"
,,Tak já musím zas do práce. Můj šéf tam zuří že jsem bez oznámení vypadla..."
,,Dobře."
,,Zvládneš to tu?"
,,Jo mami, zvládnu, nejsem malé děcko" I když si teď jako malé děcko připadám.
,,Oka, v osm tu budu. Pá zlato, měj se"
,,Jo jo, páá"
Vyšla jsem z koupelny a mířila jsem do pokoje. Zapla jsem si noťas a hned na twitter!!